To jsem, prosím, opsal od Jiřího Suchého. Začátek nádherné písně Kamarádi.
Furt je co tepat, nepravostí je fůra. Až rozum zůstává stát. Nechali jsme si veřejný život zasvinit lidmi, jaké jsme přece nechtěli. Co jsme chtěli? Tenhle švajneraj?
Takové lidi je třeba nejen tepat, ty je třeba vyměnit. Co se pak stane? Loni zrovna, po volbách přišlo hodně nových.
Povídačky o dobře metoucích nových koštatech nefungují. Nová košťata metou, metou, velkému svinčíku se vyhýbají. Snad, aby se neumazala.
Co s tím? Nevím. Už jsem tolikrát naletěl… Slibům, kecům, žvástům… Jak já bych mohl radit?
Taky krása je. Navzdory svinčíku. Pan Suchý má kamarády. Nechtěl bych přehlédnout jaro, léto, podzim, zimu. Krásní kamarádi, každý je jiný.
Dělat, že špínu nevidím, nelze.
Je třeba tepat.
Jen by se každý, kdo přistupuje ke klávesnci počítače za účelem tepání, měl zastavit u zrcadla.
Aby netepal neučesaný.